Kelníky

O místu:

Kaple sv. ZDISLAVY patronky rodin v Kelníkách

Obec Kelníky leží na úpatí Vizovských hor. Od pradávna byla jednou z nejmenších obcí panství a tak je tomu i v současnosti v okrese. Ve 20. století patřila postupně ke třem okresům. Do r. 1950 k Uherskému Brodu, od r. 1950 do r. 1976 k Uherském Hradišti a od 1. 1. 1977 patří k okresu Zlín.

První zmínka o naší obci se datuje do r. 1372. V tomto roce jsou Kelníky do slova „Ves colniczi" uvedeny v seznamu obcí, které platily mostné k Bráně Kunovské.

Jsou tam uvedeny i tehdy pusté Nezdenky, po kterých je dodnes uvedeno jméno trati k. ú. Částkov – jižně od naší obce.

Při hledání názvu obce se často objevuje název sedačky vozu „kelnik", později nazývaná tragl. Objevuje se také možnost odvození názvu od velkých kamenů klů – kelů, které vyčnívaly jihovýchodně od naší obce v trati Kopec. Materiál z těchto kamenů byl použit na stavbu silnice Velký Ořechov – Kelníky. Poslední z těchto kamenů tu vyčníval až do r. 1925. V dnešní době jsou po nich jen velké vyhloubeniny – žleby a půda v jejich blízkostí se občas sesouvá.

V historické publikaci „Místní jména měst a obcí na Moravě a ve Slezsku" na str. 389 uvádějí autoři, že název naší obce vznikl od slova Colnici, který vyjadřuje osobu či osoby, kteří opracovávají dřevěné kůly – koly, což bylo asi pro tehdejší obyvatele příznačné.

Z názvu Colniczi se objevil v r. 1550 název Ves Kelnik, v r. 1720 Kelnitz, od r. 1751 do r. 1846 Kelnik (v německém jazyce). Od r. 1872 jsou to už Kelníky.

Od r. 1600 jsou zaznamenávány vpády nepřátelských vojsk i do naší obce. V r. 1605 byla při vpádu Bočkajovců zničena i tvrz, kde však stála nebylo dosud zjištěno.

V r. 1663 způsobili velké škody Tataři, kteří pobili 8 lidí, uloupili 4 koně, 26 kusů hovězího dobytka a 119 ovcí.

V r. 1683 zase řádili Turci, ztráty nejsou uvedeny.

Do vpádů a ztrát je snad možno zaznamenat i přechod fronty v r. 1945. Shořela 1 stodola a postupně bylo odcizeno 36 koní.

V kronice je také uvedeno, že naše obec byla vždy přifařena k farnosti Velký Ořechov.

Ač patřila naše obec vždy k těm menším, toužili někteří občané postavit si v obci kapličku. Sbírky uskutečněné ve 40. a 50. letech tohoto století však nepřinesly očekávané množství finančních prostředků. Na některé občany to zapůsobilo negativně a objevovaly se i některé nepěkné aktivity.

V roce 1951 byla téměř celá ušetřená částka poskytnuta na zřízení rozhlasu ve farním kostele ve Velkém Ořechově.

V době 2. světové války, když byl zvon z obce odvezen německou armádou, umístili občané na zvonici asi dvoumetrovou kolejnici a zvoník ze žebře kladivem oznamoval ráno, poledne i večer a také úmrtí občanů a jejich pohřeb.

Zvon se v r. 1947 vrátil, ale stará zvonice se při zvonění celá chvěla. Zejména v 60. letech už hrozilo nebezpečí, že zvonice spadne. Znovu se ozývaly hlasy postavit kapličku, avšak v té době to nebylo možné (mimo jiné i z důvodu nedobré finanční situace rodin pracujících v začínajícím zemědělském družstvu).

Navzdory tomu daroval náš rodák František Minařík z č. 12, který v té době žil v USA 15 tisíc Kč, které se staly základem pro postavení kapličky.

Brzy na jaře v r. 1972 se uklidila brigádně stará budova MNV (v blízkostí zvonice) a na jejím místě byly ihned vybudovány základy nové kapličky. Při velké brigádě 23. 7. 1972 se vyzdila celá stavba tehdejší kapličky, která tvořila polovinu té dnešní. Budova byla také zastřešena, avšak dokončena byla až v letech 1977 – 1978, kdy byly sloučeny MNV Kelníky a Velký Ořechov. Stavba byla oficiálně dobudována jako márnice, ze které měl být pro zemřelé vypravován pohřeb. Několik případů se tu i uskutečnilo.

Po uvolnění politických poměrů v r. 1989 očekávali naši občané, že i v naší kapličce se budou konávat bohoslužby. Po nezbytné opravě stropu sloužil P. Hubert Wojczik, tehdejší duchovní správce farnosti, zde poprvé mši svatou 23. 10. 1994. Byla to už poslední obec farnosti, kde se aspoň občas nekonaly bohoslužby. Zúčastnilo se jí asi 50 osob, ale polovina se do kapličky nevešla. To přimělo některé občany k úvaze o přístavbě kaple.

První jednání nebylo úspěšné, ale myšlenka uzrála za dva a půl roku. Na schůzi obecního zastupitelstva a výboru pro přístavbu kaple bylo oznámeno, že stavba je povolena. Následující den byly vybagrovány základy a do zimy 1997 byly vybetonovány.

23. Hubert sloužil poslední mši svatou v původní kapličce 23. 3. 1998. Následovala půlroční duchovní přestávka, ale také půlrok pracovního úsilí, ve kterém byla přístavba dokončena včetně nové střechy, fasády i vnitřního vybavení.

Nový duchovní správce P. Antonín Hráček sloužil 18. 10. 1998 první mši sv. už v nových prostorách. Radost občanů; tak trochu zkalila skutečnost, že v ten den zemřel jeden z mnoha dárců a náš rodák P. Josef Mikel.

Po dlouhé době čekání a proseb se věřící občané naší obce dočkali. Na návsi uprostřed vesnice stojí skromný duchovní stánek, který umožní věřícím, zejména těm starším a nemocným alespoň občasnou účast na bohoslužbách a společných modlitbách. Samotná budova však přispěje také ke zkrášlení obce, zejména té části, kde dlouhá léta stály zubem času značně poškozené a nevzhledné budovy. V blízkostí kaple byl také opraven a přemístěn 100 let starý kříž, u kterého se v minulosti konávaly májové pobožnosti.

Již dříve byli občané v obci vyzváni, aby si navrhli patrona či patronku obce. Většinou hlasů byla navrhnuta sv. Zdislava, patronka rodin. Snad proto, že sv. Zdislava je jednou z nově svatořečených svatých.

Dle slov sv. Otce Jana Pavla II. v kázání na jejím svatořečení byla sv. Zdislava vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů. Byla horlivá i na poli charitativním. Zvláštní péči a starostlivost věnovala nemocným a umírajícím. Proto je dnes uctívána nejen jako manželka a matka, ale také jako léčitelka a uzdravovatelka, především však jako patronka rodin.

A protože je rodina základ každé společnosti, doufáme, že nám svými přímluvami pomůže stmelovat naše rodiny i celou obec.

V obci Kelníky je v současné době 58 domovních čísel, z toho 43 trvale obydlených domů. K 1. 1. 1999 bylo v obci k trvalému pobytu přihlášeno 177 osob.

Kaple byla vybudována většinou z milodarů. První dárce byl už jmenován – František Minařík, který dnes už nežije. Dle možnosti přispívali i občané a rodáci z obce a také dárci z blízkého i vzdálenějšího okolí. Někteří, zejména ti, kteří přispívali většími obnosy, chtějí zůstat v anonymitě. Dárci věnovali nejen finanční částky v hotovosti, ale také poskytli materiál a někteří svou prací ušetřili pokladně hodně finančních prostředků. Obecní zastupitelstvo přispívalo většinou na úpravu okolí, které se změnilo k nepoznání.

Pokladna kaplového výboru je chudobná, avšak kaple je postavena a s radostí můžeme prohlásit, že bez dluhu. Finančních prostředků však budeme ještě hodně potřebovat na další potřebné předměty a zařízení.

Věřící z Kelník jsou si vědomi, že jsou hodně dlužní všem těm dárcům, kteří se o stavbu kaple zasloužili. Budou to splácet modlitbami do té doby, dokud budou žít.

Obecní zastupitelstvo a výbor pro přístavbu kaple děkuje všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zasloužili o vybudování a zprovoznění kaple sv. Zdislavy v Kelníkách.

Pán Bůh zaplať všem, kteří svými dary v hotovosti, materiálu, prací či radou pomohli vybudovat toto dílo.

Dle záznamů v obecní kronice a paměti zpracoval Alois Kubíček

Nejbližší události v místě (rozmezí od 12.5. do 22.5.2024)